Když se ropný kartel OPEC na podzim roku 2014 rozhodl rezignovat na svou tradiční roli hlavního ropného cenotvůrce, bylo to především míněno jako opatření proti narůstajícímu vlivu alternativních způsobu těžby především pak proti americkým břidlicovým těžařům, kteří právě procházeli obrovským produkčním boomem. Ceny ropy se od té doby propadly na třetinu a pohybovaly se dokonce nejníže za posledních 12 let a počty aktivních vrtů v USA se propadly také zhruba na třetinu původního stavu. Celková produkce se ale snížila pouze lehce. Alternativní těžaři se během dvouleté snahy po přizpůsobení se novým cenám a pravidlům trhu dostali v mnoha případech do takové pozice, že dokáží produkovat ropu se stejnými náklady jako jejich rivalové ze Středního východu využívající klasické technologie a jednoduše dostupné ropné zásoby.
Zdá se tedy, že dvouletá cenová válka americkou břidlicovou těžbu nezahubila, ale naopak výrazně posílila. Břidlicoví těžaři budou nyní i přes relativně nízké ceny ropy ještě silnějšími soupeři.
Podle některých odhadů například produkční náklady vrtů společnosti Dunn County v Severní Dakotě dosahují úrovně 15 USD na barel a dále klesají. Podobné náklady mají například ropné vrty v Íránu.
Podle odhadů společnosti Rystad Energy průměrná úroveň „bodu zlomu“ pro finanční efektivitu těžby v rámci Bakken Shale, která je hlavním americkým rezervoárem pro břidlicovou těžbu, letos dosahuje úrovně 29,44 USD na barel oproti 59,03 v roce 2014. Podle odhadů další rozvoj technologie těžby povede k dalšímu poklesu hranice ekonomické přínosnosti. Při cenách 45 USD za barel jsou někteří těžaři v oblasti již v zisku, pokud by se cena posunula k 55 USD, tak by to nastartovalo výraznější růst počtu vrtů.
Současné ceny jsou přitom příliš nízké pro většinu klasických producentů v rámci ropného kartelu OPEC, čelících vesměs vysokým rozpočtovým deficitům.
Zdroj:Kurzy.cz 30.11.2016