Tento týden by měl být datově lehčí, pozornost bude zaměřena zejména na jeho konec, kdy přijde série PMI z eurozóny. Očekává se, že jejich hodnota se bude jak u služeb, tak u výrobního sektoru pohybovat nad 55, což znamená velký optimismus (třeba taková Commerzbank hovoří o tom, že situace hraničí s euforií). Jde o hodnoty skutečně výjimečné, které dávají základ i optimistickým očekáváním ohledně vývoje reálné ekonomické aktivity v eurozóně, viz obrázek:
Důvodů pro možné zhoršení vývoje je v Evropě ale už tradičně dostatek, či spíše nadbytek. Nyní jde zejména o brexit, potenciálně výbušný výsledek voleb ve Francii, bankovní a politické pnutí v Itálii, možné zhoršení fundamentu na rozvíjejících se trzích a zejména v Číně. K tomu přidejme černé labutě v Bílém domě, které se mohou rozhodnout, že Evropa škodí americké ekonomice je třeba jí za to dát za ucho.
A je tu také divoká karta jménem ECB. Němcům se nyní její uvolněná politika už moc nehodí a oni proti ní navíc protestují i z jakéhosi výmarského principu. ECB tak podle nich jen „zakrývá skutečné problémy v eurozóně“ a samozřejmě by s tím měla co nejdříve skončit. Je to podle mne ovšem jen další variace na koncept kreativní destrukce. Ten je hodně relevantní na mikroekonomické úrovni, ale zároveň hodně pochybný na úrovni makroekonomické. V podstatě říká, že pokud mám na zahradě jeden usychající strom, měl bych přestat zalévat všechny.
Pokud ECB svou činností něco skutečně zakrývá, pak je to problém samotné existence nefungující monetární unie jménem eurozóně. To ale Němci zřejmě ve své kritice na mysli nemají. A i když se mnou v tomto hodnocení čtenář souhlasit nebude, snad se shodneme na tom, že pokud v USA stále existuje riziko příliš razantního utažení monetární politiky, v eurozóně to platí dvojnásob.
Trochu záhada
S ohledem na onen dlouhý seznam rizik je trochu s podivem, proč na našem kontinentu dochází k tak mohutnému vzepětí optimismu, či dokonce euforie. Možná, že se přelévá z USA, kde pramení z (podle mne značně iracionální) víry v snad až zázračné schopnosti nové americké vlády. Tyto schopnosti se ale pojí s heslem „America First“ a i kdyby existovaly, není mi úplně jasné, jak by prospěly Evropě. Zatím se spíše zdá, že stupínky, po kterých by nové Spojené státy mohly stoupat nahoru, budou stlučeny i z ochranářských opatření, které Evropě určitě nepomohou. Evropská euforie je tak pro mne ještě větší hádankou, než ta americká.
Evropské akciové trhy ale podobným detailům pozornost nevěnují. Německý DAX (v grafu vyznačen oranžově) si za poslední rok připisuje více než 20 %, britský FTSE je na tom podobně, americké akcie posílily asi o 16 % a zajímavé zisky najdeme i ve Španělsku (IBEX) a Francii (CAC). A je nutno zmínit, že určitě nejde o rally, která by stála jen na hliněných nohou, protože v globální ekonomice již řadu měsíců skutečně probíhá znatelné oživení. Takže spoléhejme na sebenaplňujících se proroctví současných pozitivně naladěných „animal spirits“:
Zdroj: Bloomberg