Co vyvolává bubliny na trzích s investičními aktivy? Finanční teorie v této oblasti stále tápe, i když víme, že ceny aktiv jsou schopny prudce růst a následně se propadnout i během velmi krátkého časového období. Desetiletí výzkumu ale nepřineslo jasnou odpověď na otázku, proč k tomu dochází. Je příčinou náhlý optimismus, který poté vyprchá jako pára nad hrncem? Nebo investoři nakupují aktiva i přesto, že jsou si vědomi příliš vysokých cen, protože doufají, že v budoucnu od nich někdo koupí za cenu ještě vyšší? Nebo je rozhodující stádové chování?
Je možné, že investoři prostě dělají chyby při tvorbě očekávání. Pokud mají akcie za sebou období výjimečně vysoké návratnosti, může to trhy vést k přesvědčení, že podobná návratnost bude standardem i v budoucnu. Jestliže dochází k rychlému růstu korporátních zisků, mohou investoři dospět k názoru, že jde o nový trend a ospravedlní tím vysoké ceny akcií, které se později budou zdát neuvěřitelné. Pro většinu ekonomů je nepřijatelné, že by lidé dělali takové elementární chyby. Moderní ekonomické modely stále počítají s naší racionalitou, která nám brání v dělání systematických chyb. Finanční teorie se ale tomuto tématu začíná věnovat více a více a zabývá se výzkumem chybné extrapolace minulosti.
V roce 2005 ukázal Kevin Lansing z Federal Reserve Bank of San Francisco, že používání prosté extrapolace současných trendů nemusí být zase takovou chybou. Pokud se lidé začnou domnívat, že vývoj je součástí dlouhodobého trendu, začnou se podle toho chovat a toto chování samo o sobě přispěje k posílení tohoto trendu. Následně sílí i přesvědčení lidí o tom, že jejich očekávání byla správná. Nakonec se ale věci dostanou mimo kontrolu a v případě růstu cen akcií nastane propad. Některé studie pak tvrdí, že stačí, aby podobným způsobem uvažovala jen část investorů a dojde ke vzniku bublin.
Ekonomové Edward Glaeser a Charles Nathanson tuto myšlenku aplikovali na trh s bydlením. V jejich modelu se lidé snaží odhadnout cenu nemovitosti podle toho, jak moc budou toužit po životě v dané oblasti. Čím vyšší je zájem o život v ní, tím vyšší jsou ceny nemovitostí. Jak se ale odhadne tento zájem a následná poptávka po nemovitostech? Jednou z možností je pohled na dosavadní trendy včetně samotného růstu cen nemovitostí. Pokud šly ceny nahoru, jde o signál, že daná oblast je v kurzu a naopak. Podle průzkumu zmíněných ekonomů se skutečně asi 30 % lidí, kteří kupují dům, rozhoduje na základě současného pohybu cen. A je možné, že ti další tak činí podvědomě.
Množí se tedy studie a teorie, které poukazují na extrapolaci současných trendů jako na vysvětlení řady finančních a ekonomických hádanek. Tyto závěry jdou ale proti pevnému přesvědčení ekonomů o naší racionalitě. V jejich modelech je stále v podstatě zakázáno pracovat s něčím jiným než s touto racionalitou. Jde o sociologický jev, který nám možná stojí v cestě za poznáním pravdy.
Autorem je ekonom Noah Smith